Už je to nějaký pátek, co jsme se s Betkou vydali fotit na Lysou Horu. konkrétně je to dva a půl roku. No ale proč je teď vytahuju? Na to se budeme muset vrátit trošku do minulosti.
Když jsem si kupoval svůj první vlastní foťák (5-6 let zpátky) rozhodl jsem se pro značku sony, přesněji Sony A6000, což byl už trošku starší malý foťáček, který ale uměl divy. Později jsem zjistil, že fotka pro mě nebude jen vedlejší koníček a tak jsem upgradoval na Sony A7 mark II. To už bylo dělo. Pořádný velký foťák! Nafotil jsem s ním spoustu fotek během dvou let. Byl se mnou na měsíc v Norsku, nafotil můj první maturiťák, … ale hlavně jsem ho měl na tomhle focení s Betkou. Ale potom mě zlákala konkurenční značka Nikon na svou Z6 mark I a na tu jsem fotil doteď… Teda do doby, než jsem se rozhodl zase přejít na Sony. Tak jsem si z nostalgie procházel staré fotky, které jsem fotil na Sony a natrefil na tuhle sérii, kterou by byla škoda neukázat celou.
Tak a dost kéců, které vás nezajímají 😀
Píše se rok 2020 a Betka si vymyslela, že by chtěla fotky, ale ne u mě za barákem, jak jsem zvyklý, ale na nějakém kopci. Přestože jsem fotograf z Brna a fotím buď v Brně, Ostravě nebo ve Studénce, tak jsem rád, když někdo příjde s takovým návrhem, fotit třeba na Lysé hoře. A tak jsme sedli do auta a jeli na Lysou (protože proč ne?!).
První zastávka po cestě nahoru
Možná jsme se zdrželi až moc dlouho, chtěli jsme stihnout západ slunce na vrcholu a tak jsme přidali do kroku. Když začalo slunce zapadat a my jsme byli v půlce kopce, bylo nám jasné, že to nahoru asi nestihneme.
Polovina kopce a reklama na Šerák
Nahoru jsme došli až v devět večer a tak nezbylo než fotit v modré hodince (po západu, kdy se už stmívá). Se západem však přišel i pokles teploty a to už na focení v šatech nevypadalo.
Místo šatů se vytáhla deka a ani ta nestačila…
Modrá hodinka na vrcholu
A pak už nás čekala jen cesta dolů, samozřejmě potmě.
